tradiční mše sv.
Sem vložte podnadpis

Mše sv. "tridentská",
tj. mimořádná forma římského ritu
podle misálu sv. Jana XXIII z roku 1962

Podle rozhodnutí arcibiskupa olomouckého Mons. Jana Graubnera od 1. dubna 2018 tradiční neboli tridentská mše sv. v Olomouci se koná pravidelně každou nedělí v 15 hod. v kapli sv. Alexije, která je součástí kostela sv. Michala v Olomouci. 

Běžně celebrují:
1. neděle v měsíci: P. Štěpán Filip OP
2. neděle v měsíci: P. Paweł Zaczyk
3. neděle v měsíci: P. Vavřinec Černý
4. neděle v měsíci: P. Pavel Hödl 
5. neděle v měsíci: P. Jan Šimoník

V kostele v Bohuslavicích ve školním roce 2018/2019 bude se tradiční mše sv. konat ad experimentum na první soboty v měsíci v 9 hod. První celebrace se bude konat 1. září 2018. 

právní ustanovení

Dne 7. července 2007, s platností  14. září téhož roku 
vydal papež Benedikt XVI. motu proprio Summorum pontificum. 

Tento dokument specifikuje pravidla a možnosti slavení starší liturgické formy podle misálu papeže Jana XXIII. z roku 1962 (tzv. tridentská mše), kterou ustanovuje jako mimořádnou formu římského ritu (forma extraordinaria). Řádnou formou zůstává stále mše sv. podle misálu papeže Pavla VI., který reagoval na liturgické návrhy 2. vatikánského koncilu a nechal složit nový misál a dovolil jeho překlad do národních jazyků. Mši sv. "tridentskou" může vysluhovat každý římskokatolický kněz i bez souhlasu představených. Místní farář čí biskup by měl vždy kladně reagovat na prosbu skupiny věřících o složení mši sv. "ve starém ritu". 

krátká historie

Tridentská mše, tridentina, mše sv. Pia V. či gregoriánská mše sv. je forma mše svaté římského ritu, sloužené podle typických misálů vydaných za tímto účelem od roku 1570 do roku 1962. Svůj název (spíše lidový než řádný) dostala od ducha doby druhé poloviny 16. století, kdy promulgoval v souladu s rozhodnutím tridentského koncilu papež Pius V. nový římský misál, který byl od té doby vůbec poprvé platný pro celou latinskou církev. Tato rituální forma (ritus) byla zároveň nejvíce užívaným ritem západní latinské církve - tj. hlavní formou slavení mše svaté v západní církvi - až do doby, kdy byla po 2. vatikánském koncilu zavedena mše sv. papežem Pavla VI. v prosinci 1969. Tato vydání navazovala na mnohem starší liturgickou praxi zachycenou v misálech římské diecéze, sahající v téměř nezměněné podobě k papeži sv. Řehoři Velikému a tato podoba tzv. gregoriánská, navazuje až na prvokřesťanskou římskou liturgickou praxi. V téměř každé zemi se tato mše sloužila výhradně v latině, ale je také známo, že od dob Tridentského koncilu bylo povoleno buď částečně nebo úplně užívání některého lidového jazyka.

Po roce 1969 v katolické církvi bylo užívání tohoto ritu eliminováno užíváním Nové mše, což neplatí pro některé skupiny, které se obecně nazývají tradicionalisté. Tuto situaci mírně upravil papež Jan Pavel II. roku 1984 všeobecným indultem a následně v roce 2007 papež Benedikt XVI. svým motu proprio Summorum pontificum nazval užívání tridentské mše podle její poslední edice obsažené v misálu z roku 1962 jako tzv. mimořádnou, resp. starší formu (forma extraordinaria, usus antiquior) římského ritu, zatímco pokoncilní mše papeže Pavla VI. je jím uznána jako forma řádná a standardní.